Vítejte na stránkách Moniky Havelkové

Představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste v 15 století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které jen 15 století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Když ostatní neznají naftu, má smysl jim vyprávět o Lamborgini ? Témata Vašich rozhovorů jsou tím velmi omezena. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohla popovídat o všem, po duši z 21. století?

Představte si :

Je 15 století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80 m. Tak ho necháte, přece mu nepolezete do rány, že? J Za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít na okraji společnosti sám, kdo by se taky bavil s místním bláznem.

A proto je tu moje Indigoporadna. Problémem u indigáčků bývá v první řadě to, že s nimi nikdo nemluví "jejich" řečí. Málokdo jim rozumí a to tyto děti vede k uzavřenosti, flustraci , agresivitě a sebepoškozování. Přijde jim, že jsou v 15 století se zkušenostmi z toho 21.  A pak, jak s takovýmito blázny mají komunikovat rodiče? Najít společnou cestu je předmětem mé indigo poradny. Vycházím ze zkušeností a to je myslím moje deviza. Moje diagnóza zní : 

                     INDIGO